Sbírka: Dualita - o hře polarit
Zbyly jen střepy
a stříbro černá,
cín stéká po vitrážích.
.
I když se slepí,
podoba věrná
už se v něm neodráží.
.
Skrz prázdný rám
pohled se stáčí
do hlubin nekonečna.
.
Než sebeklam,
někdy jen stačí
být za to krásné vděčná.
Až zmizí všechna zrcadla
Až mizí zrcadlení
Pak ukáže se možná
Co je a co není
Až skrze prázdný rám
Poznám hloubku nekonečna
Možná právě pak
Dokážu být vděčná
Až skrze prázdný rám
Nahlédnu do neznáma
Pak přestanu pravdu hledat
Pak možná přijde sama
08.03.2023 11:19:13 | kozorožka