Katedrála marnosti
Katedrála marnosti
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Procházím přízemí
mých temných myšlenek
a v jarní míze mi
vlastní krev pění,
.
ze stropu prosvítá
v paměti výklenek
a v něm se jeví ta,
co už tu není.
.
Poznávám po hmatu
vzpomínky z vitráže
a ptám se, kdo má tu
svou pravdu z mnoha.
.
Jestli já, nebo ta,
co je tak chytrá, že
když přišla slepota,
včas vzala roha.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Díky.
12.03.2023 21:23:10 | TRlVlUS
Na slepotu se dá
vyzrát ještě Braillovým písmem.
Ovšem pravda se schovává ráda.
12.03.2023 15:35:27 | jenommarie
Krásná báseň.
Katedrála marnosti
budova nádherná
uvnitř je však tma
Jak najít cestu ven
když stejně jako noc
temný je i den
12.03.2023 14:24:28 | kozorožka
A sakra... dobrý je to!
12.03.2023 12:48:19 | MonoGame