KDE KONČÍ NOC
KDE KONČÍ NOC
nad ránem šeptal jí
jak větrem cloumané
paví očko zůstane
pod řasami sladké noci
až vítr lásku odvane
no teď ještě
teď ještě v peříčkách dlaní
jí barvy duhy maluje
nedej se
můj krásný motýlku
život přece k žití je
vidíš?
jak dychtí i pro chvilku?
to až v konci
konci dní svých
až ve spáře zimy
k parapetu přimknuté
až pole už jen ladem
oči přivře volným pádem
a nad tím vším jen
krá krá
...
..
.
Poslední tipující: Paulín, MatyhoZmaty, enigman, Iva Husárková, Tritvaetna, Alegra, kudlankaW, Now, jort1, Laraille, ...
Komentáře (46)
Komentujících (20)
Doporučit
Tisk20.03.2023 05:43:48 Alegra
...snad je mávnutím toho pestrobarevného motýla to jsme skutečně my. Krásné. A tip.
19.03.2023 04:15:30 Now
Motýl je zářný příklad krásy skonu. :)
19.03.2023 08:49:08 Vivien
Milý Now, znovu si čtu svou vlastní báseň, přiměls mě k tomu, a musím ti poděkovat. Čtením se báseň mění, často se zde tento postřeh objevuje. Tvým komentářem mám pocit, že se až tak nemění, dals jí další rozměr, který jsem si na příkladu motýla uvědomila, a myslí se mi přehrávají souvislosti, a za to ti patří můj dík. Měj se pěkně, V.
18.03.2023 11:45:09 uživatel smazán
Lahodné jahodné, dávám si *
18.03.2023 20:44:34 Vivien
No jen ber Dejve, kdoví, kdy mě zase múza políbí.
Děkuju a měj prima jarní dny.
17.03.2023 18:27:08 Sonador
krá krá... krása!:)*
četla jsem ji hned, ale dala jsem si radši na čas, a dnes mi tak zasvítila pod víčka... nadějí... díky Ti Vivien*
17.03.2023 15:52:33 Emily Říhová
Kéž v šepotu dlouhé noci
barevný motýl dosní svůj sen,
aby zas s touhou procit
a krásou naplnil nový den...
Ať žije jaro! Krásný víkend, Vivi (*)
17.03.2023 15:56:32 Vivien
Ať žije! Ať žijem! Díky Emily, vypadá to na víkend slibně, tak hurá od strojů :-)
17.03.2023 16:08:07 Emily Říhová
Jj, huráááá... konečně to vypadá na jarní víkend... jdu se "zničit" na zahradu:D
16.03.2023 13:55:35 piťura
drahá Vivien
krásný text
obsahuje něco navíc
něco za tím
třeba ,,jenom,, myšlenku
vnímám to
jako smířlivé řádky
s něčím definitivním
rád jsem četl
;-)
16.03.2023 14:05:54 Vivien
Ano, "horší dny" nás beztak doženou, tak proč si ty zrovna pěkné neužít, patřím k těm pro někoho potrefeným šťastlivcům, co se těší třeba jen z toho, že si kousnou do jablka. Díky chlape, nejen žes tu byl, ale i za tu jiskérku v oku, co mi tvoje ťuky ťuk pokaždé promítne do očí, vždyť víš .. a trocha toho šibalského úsměvu, je přeci taky příjemná záležitost.
15.03.2023 15:44:22 paradoxy
Krásná báseň s pokorou v srdci.
15.03.2023 16:16:59 Vivien
Milá paradoxy, je mi potěšením, když píšeš, že vnímáš z básně pokoru. To je cosi, čeho si velmi v životě vážím a neumím bez ní žít. A neznamená to vůbec, že život v pokoře by současně byl životem jednobarevným, s málem chutí. Naopak. Dostat jeho jídelní lístek na stůl, pokynu číšníkovi, že mně všechno dvakrát. Tedy, velmi ti děkuji, za tvé prima vnímání.
15.03.2023 15:18:06 blues
Taaa jee hezká...kde končí noc tam začíná den...dala jsi si záležet, abys počínající den
překvapivě naplnila lyrikou. Přesně víme, ve kterém ročním období právě jsme a kde jsme. Nezaměnitelnost vesnické krajiny schoulená ve spáře staletého stavení, je citlivě cítit z tvých veršů. Přítomnost času je nakažlivá. Vítr nemá tolik sil, aby lásku odvanul, ...„když život přeci k žití je“. A do podzimních dešťů tak daleko. „ a dychtí i pro chvilku“...moc hezky napsáno. To ještě nepatří k obrazu uklizené jarní zahrádky, já loňské pavučiny ještě nevymetu.
Jak napsal J.Skácel: „Zas je tu jaro, zatím naznačené, /tak trochu trpké jako dým./Rozmýšlím, co je k ponechání,/ a mrtvé listí uklízím.//Tak tomu je a vždycky to tak bylo./A je to zákon moc to vím./Je mi jen líto utínaných větví/ a loňská hnízda neshodím.“
Jak podoktnul, šerý: „A kdo rád nepřečte si, ať jde z kola ven.“ Já zůstávám, protože četl jsem rád, tak milou poezii.
15.03.2023 16:02:01 Vivien
Zas lačním po životě, zas slůvka skládám, zas podléhám těm jeho vnadám, a ne, nevymetu žádný kout, kde pavoučka by vyhnal pouze bloud, co životu nedá, nevezme si, z té krásy, z té co ještě stále větrem rozcuchá mu vlasy, hej člověče, tak kde jsi? Je tolik ještě, co utrhnu si.
Ach blues, ty mi pokaždé vejdeš a s tebou takový klid, vyrovnanost, že bych ti, omlouvám se za tu rozpustilost, ale vážně, jako dítě hopla na kolena a zaujatě poslouchala tvé vyprávění.
Děkuju, a na chvilku teď odskočím, přiložit do kamen.
17.03.2023 15:34:15 blues
To je dobře, že přiložíš, ať raději praská v kamnech než v mých kolenou, proto tvou rozpustilost beru s povděkem. Než skončí duben, ještě za nimi budem, tak dobře poslouchej, při pohledu do plamínků ohně...
Já rád poslouchal cyklus vyprávění, příběhů, rozjímání Jiřího Anderleho (r.1936, malíř, grafik), na ČRo Dvojka, v pořadu „Láska za lásku“, běžel snad 17. let, od roku 1997. Nezaměnitelným hlasem vyprávěl o době jeho dětství ve vsi jménem Pavlíkov (u Rakovníka). Vyprávění o zcela obyčejných věcech, do kterého občas tu a tam skřehotal papoušek Žanda (natáčeno v jeho atelieru).
S životní moudrostí a smyslem pro poezii i humor vyprávěl o momentech zdánlivě všedních a prostých. Oživil i mé vlastní příběhy a vzpomínky. Asi před deseti lety vyšla „Láska za lásku“ jako kniha. Kniha je plná ilustrací, vlastnoruční kresby autora. Možná, že jsi si i některý díl cyklu vyprávění vyslechla.
Ještě odbočka J. Anderle žil, se svou ženou, skoro dvacet let na Novém Světě (součást Hradčan). O svém působení tam, napsal knihu Hradčany a Nový Svět, vyšla v r.2019.
No, a teď budeš muset jít opět přiložit...
17.03.2023 15:54:32 Vivien
Ježíš blues, no to já na té dvojce poslouchala, když byla na mateřské dovolené! Pak už jen sporadicky, musela jsem do práce. A Nový svět, je má srdcovka! Takový můj pražský Montmartre, ten pařížský je stále zatím u mě jen sen. Ovšem měla jsem i jednu obrazovou publikaci, kde pan Anderle. Jako studentka jsem si ji za stipendium koupila v jednom zapadlém bratislavském antikvariátu. Bylo to téměř "salátové vydání", tak mi nebylo líto si některé stránky (nedostanu? :-) nechat v rámařství hezky vyspravit a pověsit na koleji u postele, hned mi ta studentská "ubikace" přišla lidštější. Páni, teď mi napadá, kde jen ty obrázky skončily, že by u rodičů na půdě? No a mám na víkend zábavu, díky!
15.03.2023 13:00:43 šerý
Život je, v dlani hebkostí i mozolem. Jen ber vše, bláhoví! Dokud jsme a nebudem. Nocí dýchá horce tvůj stín. K ránu zasel oráč, v úrodný klín.
Až sucho rozpráší brázdy - až k nohám, poklesnou kraji. Jen moudří hlad přežijí. Ti co dali a vzali.
Rád jsem si u tebe pobral Vivien.* A kdo rád nepřečte si, ať jde z kola ven.
15.03.2023 15:36:12 Vivien
Jak trefně vystihls podstatu Kájo, v dlani hebkostí i mozolem, dali i vzali. Darmo, o životě znáš. A možná bys mi teď s laskavým úsměvem tiše a s pokorou namítl. Krásně by se nám o tom povídalo se skleničkou vychlazeného prosecca. A snad i "v kole" decentního barového jazzu.
Děkuju Kájo, slovy písně Karla Gotta Pokaždé, když tančíš přede mnou, mám chuť pít tvou krásu bezednou, pokaždé zavolám tě zpátky :-)
