KDE KONČÍ NOC

KDE KONČÍ NOC

 

 

nad ránem šeptal jí

jak větrem cloumané

paví očko zůstane

pod řasami sladké noci

až vítr lásku odvane

 

 

no teď ještě

teď ještě v peříčkách dlaní

jí barvy duhy maluje

nedej se

můj krásný motýlku

život přece k žití je

vidíš?

jak dychtí i pro chvilku?

 

 

to až v konci

konci dní svých

až ve spáře zimy

k parapetu přimknuté

až pole už jen ladem

oči přivře volným pádem

 

 

a nad tím vším jen

 

 

krá krá

 

...

..

.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor Vivien, 15.03.2023
Přečteno 286x
Tipy 46
Poslední tipující: Paulín, MatyhoZmaty, Karolínka, enigman, Iva Husárková, Tritvaetna, Alegra, kudlankaW, Now, jort1, ...
ikonkaKomentáře (46)
ikonkaKomentujících (20)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Motýlí třepotání, vzpomínání. Milé. ST.

22.03.2024 20:47:54 | Paulín

Stále dychtim pro chvilku, život mě baví.

22.03.2024 21:43:46 | Vivien

Moc hezká báseň :)

29.06.2023 13:00:21 | MatyhoZmaty

potěšils, moc děkuju

29.06.2023 13:03:49 | Vivien

krása...

27.04.2023 11:53:27 | enigman

moc děkuju

27.04.2023 14:39:40 | Vivien

Krá krá krásné :)

22.03.2023 22:01:10 | Tritvaetna

Děkuju, žes nakoukla do mého okýnka, je vždycky fajn, když báseň osloví.

22.03.2023 22:13:17 | Vivien

...snad je mávnutím toho pestrobarevného motýla to jsme skutečně my. Krásné. A tip.

20.03.2023 05:43:48 | Alegra

Velmi děkuji, těší mě to a vážím si.

20.03.2023 09:17:09 | Vivien

Motýl je zářný příklad krásy skonu. :)

19.03.2023 04:15:30 | Now

Milý Now, znovu si čtu svou vlastní báseň, přiměls mě k tomu, a musím ti poděkovat. Čtením se báseň mění, často se zde tento postřeh objevuje. Tvým komentářem mám pocit, že se až tak nemění, dals jí další rozměr, který jsem si na příkladu motýla uvědomila, a myslí se mi přehrávají souvislosti, a za to ti patří můj dík. Měj se pěkně, V.

19.03.2023 08:49:08 | Vivien

Lahodné jahodné, dávám si *

18.03.2023 11:45:09 | Dejvis

No jen ber Dejve, kdoví, kdy mě zase múza políbí.

Děkuju a měj prima jarní dny.

18.03.2023 20:44:34 | Vivien

krá krá... krása!:)*

četla jsem ji hned, ale dala jsem si radši na čas, a dnes mi tak zasvítila pod víčka... nadějí... díky Ti Vivien*

17.03.2023 18:27:08 | Sonador

No jistě, správné načasování, je v životě někdy zásadní :-)
Díky kočeno!

17.03.2023 22:04:56 | Vivien

Kéž v šepotu dlouhé noci
barevný motýl dosní svůj sen,
aby zas s touhou procit
a krásou naplnil nový den...
Ať žije jaro! Krásný víkend, Vivi (*)

17.03.2023 15:52:33 | Emily Říhová

Ať žije! Ať žijem! Díky Emily, vypadá to na víkend slibně, tak hurá od strojů :-)

17.03.2023 15:56:32 | Vivien

Jj, huráááá... konečně to vypadá na jarní víkend... jdu se "zničit" na zahradu:D

17.03.2023 16:08:07 | Emily Říhová

hle - o čem v předjaří sní motýli** ST*

17.03.2023 09:23:45 | Frr

no je to na spadnutí, teď ještě se ze snů i uskutečnit :-)

17.03.2023 10:06:34 | Vivien

drahá Vivien
krásný text

obsahuje něco navíc
něco za tím

třeba ,,jenom,, myšlenku

vnímám to
jako smířlivé řádky
s něčím definitivním

rád jsem četl
;-)

16.03.2023 13:55:35 | piťura

Ano, "horší dny" nás beztak doženou, tak proč si ty zrovna pěkné neužít, patřím k těm pro někoho potrefeným šťastlivcům, co se těší třeba jen z toho, že si kousnou do jablka. Díky chlape, nejen žes tu byl, ale i za tu jiskérku v oku, co mi tvoje ťuky ťuk pokaždé promítne do očí, vždyť víš .. a trocha toho šibalského úsměvu, je přeci taky příjemná záležitost.

16.03.2023 14:05:54 | Vivien

ano… dychtí i pro chvilku… úsměv.z

16.03.2023 00:01:26 | zdenka

asi jako já :-) díky Zdenko

16.03.2023 09:16:04 | Vivien

Tak toto je krásné..a moc ráda jsem si přečetla:)

15.03.2023 19:16:24 | jenommarie

Děkuju Maruško.

15.03.2023 21:16:44 | Vivien

:);)

16.03.2023 00:08:40 | jenommarie

Nádherné krá krá :-)

15.03.2023 19:02:13 | Stanislav32

Řehním se, to mě dostalo:-) díky moc Stanislave!

15.03.2023 19:07:18 | Vivien

Oslovila ;0)

15.03.2023 16:54:24 | Protos1182

Díky Prote, tak to je prima, potěšils, že nakoukls a nechal otisk.

15.03.2023 19:01:19 | Vivien

Krásná báseň s pokorou v srdci.

15.03.2023 15:44:22 | paradoxy

Milá paradoxy, je mi potěšením, když píšeš, že vnímáš z básně pokoru. To je cosi, čeho si velmi v životě vážím a neumím bez ní žít. A neznamená to vůbec, že život v pokoře by současně byl životem jednobarevným, s málem chutí. Naopak. Dostat jeho jídelní lístek na stůl, pokynu číšníkovi, že mně všechno dvakrát. Tedy, velmi ti děkuji, za tvé prima vnímání.

15.03.2023 16:16:59 | Vivien

Vivienko, ta pravá pokora je z dílka opravdu moc cítit. A přesně jak píšeš, je to mnohem barevnější a vůbec to neznamená pokoru v běžném slova smyslu, že máme sklonit hlavu. Prostě vím o čem píšeš :)

15.03.2023 16:24:25 | paradoxy

:-)

15.03.2023 16:46:26 | Vivien

Taaa jee hezká...kde končí noc tam začíná den...dala jsi si záležet, abys počínající den
překvapivě naplnila lyrikou. Přesně víme, ve kterém ročním období právě jsme a kde jsme. Nezaměnitelnost vesnické krajiny schoulená ve spáře staletého stavení, je citlivě cítit z tvých veršů. Přítomnost času je nakažlivá. Vítr nemá tolik sil, aby lásku odvanul, ...„když život přeci k žití je“. A do podzimních dešťů tak daleko. „ a dychtí i pro chvilku“...moc hezky napsáno. To ještě nepatří k obrazu uklizené jarní zahrádky, já loňské pavučiny ještě nevymetu.
Jak napsal J.Skácel: „Zas je tu jaro, zatím naznačené, /tak trochu trpké jako dým./Rozmýšlím, co je k ponechání,/ a mrtvé listí uklízím.//Tak tomu je a vždycky to tak bylo./A je to zákon moc to vím./Je mi jen líto utínaných větví/ a loňská hnízda neshodím.“
Jak podoktnul, šerý: „A kdo rád nepřečte si, ať jde z kola ven.“ Já zůstávám, protože četl jsem rád, tak milou poezii.

15.03.2023 15:18:06 | blues

Zas lačním po životě, zas slůvka skládám, zas podléhám těm jeho vnadám, a ne, nevymetu žádný kout, kde pavoučka by vyhnal pouze bloud, co životu nedá, nevezme si, z té krásy, z té co ještě stále větrem rozcuchá mu vlasy, hej člověče, tak kde jsi? Je tolik ještě, co utrhnu si.

Ach blues, ty mi pokaždé vejdeš a s tebou takový klid, vyrovnanost, že bych ti, omlouvám se za tu rozpustilost, ale vážně, jako dítě hopla na kolena a zaujatě poslouchala tvé vyprávění.

Děkuju, a na chvilku teď odskočím, přiložit do kamen.

15.03.2023 16:02:01 | Vivien

To je dobře, že přiložíš, ať raději praská v kamnech než v mých kolenou, proto tvou rozpustilost beru s povděkem. Než skončí duben, ještě za nimi budem, tak dobře poslouchej, při pohledu do plamínků ohně...
Já rád poslouchal cyklus vyprávění, příběhů, rozjímání Jiřího Anderleho (r.1936, malíř, grafik), na ČRo Dvojka, v pořadu „Láska za lásku“, běžel snad 17. let, od roku 1997. Nezaměnitelným hlasem vyprávěl o době jeho dětství ve vsi jménem Pavlíkov (u Rakovníka). Vyprávění o zcela obyčejných věcech, do kterého občas tu a tam skřehotal papoušek Žanda (natáčeno v jeho atelieru).
S životní moudrostí a smyslem pro poezii i humor vyprávěl o momentech zdánlivě všedních a prostých. Oživil i mé vlastní příběhy a vzpomínky. Asi před deseti lety vyšla „Láska za lásku“ jako kniha. Kniha je plná ilustrací, vlastnoruční kresby autora. Možná, že jsi si i některý díl cyklu vyprávění vyslechla.
Ještě odbočka J. Anderle žil, se svou ženou, skoro dvacet let na Novém Světě (součást Hradčan). O svém působení tam, napsal knihu Hradčany a Nový Svět, vyšla v r.2019.
No, a teď budeš muset jít opět přiložit...

17.03.2023 15:34:15 | blues

Ježíš blues, no to já na té dvojce poslouchala, když byla na mateřské dovolené! Pak už jen sporadicky, musela jsem do práce. A Nový svět, je má srdcovka! Takový můj pražský Montmartre, ten pařížský je stále zatím u mě jen sen. Ovšem měla jsem i jednu obrazovou publikaci, kde pan Anderle. Jako studentka jsem si ji za stipendium koupila v jednom zapadlém bratislavském antikvariátu. Bylo to téměř "salátové vydání", tak mi nebylo líto si některé stránky (nedostanu? :-) nechat v rámařství hezky vyspravit a pověsit na koleji u postele, hned mi ta studentská "ubikace" přišla lidštější. Páni, teď mi napadá, kde jen ty obrázky skončily, že by u rodičů na půdě? No a mám na víkend zábavu, díky!

17.03.2023 15:54:32 | Vivien

Život je, v dlani hebkostí i mozolem. Jen ber vše, bláhoví! Dokud jsme a nebudem. Nocí dýchá horce tvůj stín. K ránu zasel oráč, v úrodný klín.
Až sucho rozpráší brázdy - až k nohám, poklesnou kraji. Jen moudří hlad přežijí. Ti co dali a vzali.

Rád jsem si u tebe pobral Vivien.* A kdo rád nepřečte si, ať jde z kola ven.

15.03.2023 13:00:43 | šerý

Jak trefně vystihls podstatu Kájo, v dlani hebkostí i mozolem, dali i vzali. Darmo, o životě znáš. A možná bys mi teď s laskavým úsměvem tiše a s pokorou namítl. Krásně by se nám o tom povídalo se skleničkou vychlazeného prosecca. A snad i "v kole" decentního barového jazzu.

Děkuju Kájo, slovy písně Karla Gotta Pokaždé, když tančíš přede mnou, mám chuť pít tvou krásu bezednou, pokaždé zavolám tě zpátky :-)

15.03.2023 15:36:12 | Vivien

Krásná báseň

15.03.2023 11:06:09 | kozorožka

tak to mě potěšilas a děkuji kozorožko

15.03.2023 12:04:35 | Vivien

Docela zvláštně napsané... ale hezké

15.03.2023 10:41:38 | Protos1182

děkuju Prote, snad oslovila, i ve své zvláštnosti

15.03.2023 12:03:40 | Vivien

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí