Obrácení
Obrácení
Sbírka: Kvinternita - kvintesence všeho
V temnotách netápeš.
Myšlenky míváš zbožné.
Přemýšlíš, jestli tu je.
.
Stále však nechápeš.
Odpustit není možné
tomu, kdo nelituje.
Komentáře (17)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskTak ne všichni jsou už sjednoceni ve všeobjímajícím a všechápajícím božství, pár z nás tou cestou duality ještě musí nějaký ten metr ve vyměřeném čase ujít, ego neego.
20.03.2023 22:04:53 | TRlVlUS
...již předem je odpuštěno...to jen my s tím tak bojujeme, vyzbrojeni egy, která brání pochopení o co tu vlastně jde:0))...a proto jsme tu byli..jsme...a budemeeeeeeeee:0))) a je to jízda, pane:0)...
20.03.2023 20:26:30 | čertííík
Koukám, že mých 6 řádků každému komentujícímu otevřelo jeho témata. Inu, proč ne, dílo tvoří i čtenář.
20.03.2023 19:58:14 | TRlVlUS
brala bych to jako důkaz toho, že je to opravdu dobrý text;) ...a pak, jsou věci, ke kterým si musí každý dojít sám, a často i vícekrát...
20.03.2023 20:56:00 | Sonador
Kdyby byla motivací hra na odpuštění, stal by se z toho handl. Já se snažím o cestu ke středu. Ani přebujelé sebevědomí, ani podlézavá pokora.
20.03.2023 19:54:29 | TRlVlUS
Ne, nemyslím to tak, že je motivací hra na odpouštění. Jenom jsem to trochu zveličila pro jasnější pochopení. Souhlasím se zlatou střední cestou.
Z jiného hlediska je to tak, že pokud mám pocit, že mám někomu odpouštět jakousi mě způsobenou třeba bolest nebo podvod nebo cokoliv tě špatného napadne, tak je to ve skutečnosti tak, že jsem ukřivděná já a ukřivděnost pochází pouze ze mě a druhému není co odpouštět, utrpení jsem si způsobila sama. Ale ne vždy to dokážu uplatnit. Třeba při představě, že někdo ublíží mému dítěti vůbec nevím, jak by to uvnitř mě fungovalo.
P.S. klidně to ber tak, že řeším svá vlastní témata, je mi to jedno. Pokud budeš chtít, můžeš ty vysvětlit sebe a svůj náhled více.
20.03.2023 20:05:25 | paradoxy
...hezky jsi to popsala:0)...dekuji:0)
20.03.2023 20:28:18 | čertííík
Třeba je to jen jakási hra na odpouštění. Pokud lituju, hraju si na odpouštění. Pokud nelituji, nevím, že se má něco odpouštět.
Zanechalo to ve mě zvláštní dojem, ale nedokážu ho popsat:)
20.03.2023 19:48:49 | paradoxy
Ne. Pokud tvrdím že mi má umíněnost v něčem brání, nemyslím tím, že je proto dobré plazit se v prachu po kolenou. A litovat svých chyb je proces zrání, ne sebelítost a podbízivost. Zdá se, že víc reagujete na svoje projekce, než na to co píšu.
20.03.2023 19:46:52 | TRlVlUS
Projekci se zajisté nelze vyhnout. Snažím se vnímat vaše sdělení, porozumět básni, ale konfrontuji to se sebou, se svou zkušeností, jinak ani nelze. A také o tom píšu - jak to já vnímám a jaká je má zkušenost. To je podstata dialogu přeci. Lítost má jistě svůj smysl, je to kus sebereflexe. Ale za mě je lepší přijmout vše, co se stalo, jako zkušenost. Bez ní bych nebyla, kde jsem a čím jsem. Tak čeho litovat. Je to proces učení. Jen dávám svůj pohled, nic víc.
20.03.2023 20:14:44 | kozorožka
kdo "nelituje" tomu se neuleví... milost proudí stále, jde o to ji přijmout, napsal jsi to pěkně ST!*
20.03.2023 19:32:36 | Sonador
Aha, pak je to tedy o pýše a pokoře, zdá se mi. Vzdát se přesvědčení, že když konám to nejlepší, musí se mi dařit. Je to tedy o přijetí osudu v pokoře s tím, že jsem jen jedním zrnkem písku v soukolí vesmíru a boží cesty jsou nevyzpytatelné, tak nějak se to říká, že. Ale stejně se mi nezdá, že podmínkou odpuštění je lítost. Ať jde o odpuštění Bohem nebo člověkem. Lítost je negativní emoce a ta nás spíš tlačí k zemi než vede vzhůru, řekla bych. Podstatné je za mě přijetí, smíření se s Osudem. Bůh chce (ať je tím míněno cokoli - pro mě naše vyšší já) zajisté nás pozvednout a ne, abychom před ním klečeli v prachu. Taková "koncepce Boha" už je podle mého minulostí. A také asi platí, že hlavní je odpustit sám sobě. Ne se litovat, ale mít k sobě soucit. Moje osobní zkušenost - sebelítost je, tedy bylo, mé malé peklo. Člověk žije roli oběti. Pak nepomůže On ani všichni svatí. A kolik lidí to žije. Nemoc doby. :-)
20.03.2023 19:10:15 | kozorožka
Tohle není o odpuštění člověka člověku. Jasně že nenávist je dýka, která je nejostřejší v rukojeti, takže zraňuje hlavně toho, kdo jí drží. V tomhle textu, jako by mi někdo před usnutím našeptal, že někdy mě od Něj vzdaluje nejvíc mé umanuté přesvědčení, že vše dělám správně.
20.03.2023 18:51:55 | TRlVlUS
Občas (často?) je to tu těžké, Trivie. (Těch cca deset bodů proč raději vynechám. Bylo by to delší než tvých šest řádků.) Tak jen chvíli v tichu nechám působit, popřemýšlím si sama pro sebe. Díky.
20.03.2023 20:24:53 | Violka divotvárná
...se vysmíváš bohu...;-)když nás tahá za nohu...
20.03.2023 17:29:11 | Marten
Odpuštění možné není
nedojde-li k pochopení
že se totiž netýká druhého člověka
Odpustit, znamená prostě pustit
Nechat jít, nechat být
Odpuštění možné není
bez uvědomění
že jsme tu každý za sebe
nikdo tu není pro tebe
Každý touží po štěstí
a svou cestu hledá
Chceš-li se s druhým svázat
jenom tobě běda
Když odpustíš a vše pustíš
duše zlehka nadechne se
nad útrapy povznese se
Přestane vše vážně rád
dokáže se jen tak smát
A jak tohle jednou zkusíš
už to pořád dělat musíš :-)
20.03.2023 16:18:19 | kozorožka
No, přesněji, pak už nemusíš vůbec nic.
20.03.2023 18:49:45 | MonoGame