Smuteční šaty si spíchnout,
Hřát si na hrudi "zmiji",
Něco si poprvé píchnout,
Pak umřít v letargii.
Snažit se nevnímat,
Vypnout svůj cit,
Prázdnotu objímat,
Nemůžeš chtít.
Zavřít se, avšak teď,
Z jiného důvodu,
Postavit další zeď,
Zvláštního původu.
Jsem příliš,
Spíš až moc,
Nekvílíš,
Soudíš noc.
V těžkém rozpoložení
a stav..nevyhovující.
Odpojit od zmijí
a zbořit
zdi..které brání
fo kroků volného dechu
a i si vzít..štěstí.
Není to krok snadný.
Ale..nutný.
Buď silná, neústupná, buď plná života a úcty k němu samému. **
Ať se TI daří. Omlouvám se..pokud je to mimo. **:)
22.03.2023 12:05:13 | jenommarie
Tolik bolesti, však krásně napsáno. Jen možná řekla bych, nejde vždy o to, aby tam byl za každou cenu rým. Moc hezké. Díky.
21.03.2023 10:09:06 | s úsměvem na tváři