Nedostalas ani ten kámen hřbitovní
jen květy plevele přikryly tvé snění
a ranní sprška rosy hlásí kuropění
možná i hlína tu bývá putovní....
Nezapálili ti ani jeden plamen
v temnotě navěky i bez pozemských svic
bez čerstvého vzduchu v hloubi malých plic
nikdo nepronesl ani hloupé Amen...
Až nyní zahořela svíce pro tvůj spánek
a než zhasne snad zažene pár můr
kvůli tobě prosím i za andělský kůr
než naši plachou jiskru sfoukne první vánek...
.... někdy se cítím jako by všichni ... a všechno ...
bylo ve ... mě ...
... .. ... ....... .. a mojí součástí ....
... a pak někdo a nebo něco zmizí ... a já trpím ...
a zmenšuji se .... úměrně s touto nenahraditelnou ztrátou ...
/ ... jsem již hodně ... malý ... :-(( /
05.04.2007 17:00:00 | HarryHH
...po zpátku si čtu tvoje psaní...a hle, hned jeden smutný příběh dušičkový...možná nám teď Terezka v tom jarním čase se jako kytička vydává na odiv ve své kráse
27.03.2007 10:43:00 | Lota