Střípky života.

Na věži hnuly se hodiny,

trochu v nich skřípe a rachotí.

Kamelot vnucuje chodcům noviny,

pošťák se s nákladem lopotí.

Kramáři zvedají žaluzie,

zboží své před krámy nosí.

Začíná ranní poezie

babkám, co půl dne proklábosí.

Otvírám okno svěžímu ránu,

náměstí pohledem stírám.

Sousedka nade mnou vypouští vanu,

ze rtů babkám odezírám.

Začíná den, jak má být,

slunce se nad střechy plíží.

Loučím se pohledem, už musím jít,

nejvyšší čas se blíží.