Na procházce II.

Už září déšť, má květy zlaté.

A keře ? Chlubí se pupeny.

Jaro se budí – rozevláté,

jak vlasy tvé, zbarvené do heny.

Zrána je tráva ještě jinovatkou zkřehlá,

ale jen málo, rychle se v slunci otřese.

Zatím se choulí, jak dívka co nepostřehla,

že bloudí na nesprávné adrese.

Jaro je čas, co o překot běží,

dere se ven, vždyť slunce mu velí.

Je jako kůň, jenž utíká bez otěží,

vzpíná se, ržá, nebo, jen tak zaševelí.