Stalo se v parku.
Stalo se v parku.
Zas mě ty dívky v parku rozehřály,
v tenoučkých blůzkách a krátkých sukýnkách.
Jakoby věděly, běhaly a tancovaly,
až z toho všeho padl na mě strach.
Už je mi taky …sát, bylo to na mě kách,
té krásy a vzpomínek taky.
Vždyť úkolem mým je krmit v parku ptáky,
kvůli nim, mohl jsem skončit na márách.
Ale co, do parku podívat půjdu se zase,
bránit mi, jak na stěnu házet hrách.
Půjdu se poklonit mládí a kráse,
i když je to o zdraví strach.
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Vždyť od toho života pohledy jsou
dívat se na švitořivé mladí
na chvíli vzpomínat a že roky jdou
radosti k úsměvu každého svádí.
Moc pěkná báseň Kane.
Hezký večer TI přeji. :)
30.03.2023 21:04:46 | jenommarie
Dámské sukně jaro zvedá a krátí, jako oponu. A za ni krása "představeních."*
30.03.2023 16:15:05 | šerý
A pokud není na dosah lavička, pak může jít o život. :-))
Díky za komentář.
30.03.2023 19:50:49 | Kan
Usmívám se.
Skvělé.
Teď si říkám k sobě v parku:
"Poo ... tamo Zbyhoň vilný,
tamo plakala děva."
Ať se daří.
30.03.2023 12:47:02 | Fialový metal
