.
Hned jak se kvítky objeví
vítr je vezme
Růst rovně a do šířky
přání žít a sílu do větví
dokud mě neobejmeš
Poprvé jsem nejvíce bezbranný tvor
ve vesmíru
krajinou v rozprostřenu
než mě přivineš
jako bych ležel v temnotě
a vcházel do světla
Doufám že mě dnes nemineš
hledám tvůj prs
však je ze mě vor
střílí mě do kořenů..
.
.