Čas poStrádání
Čas poStrádání
Sbírka: Singularita - o věcech ze samoty
Někdy je tak smutnotklivě,
že tu špetku dobra, co zbývá,
už nebereš za samozřejmost.
.
Zpomalíš, aby nevyhasla.
Křehce ji svíráš v dlaních.
Vydýcháváš jen vánkem.
.
Aby ti pak ze tmy
krok před cílem
podkopli nohy.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tiskněkdy (často) si ty nohy podkopne člověk sám...
02.04.2023 21:54:02 | Sonador
I když jen špetka, stojí za to*
02.04.2023 16:04:55 | Caliéry
Zdá se mi, že se dá na život dívat jako na příběh, který ruku v ruce s osudem píšeme a čteme zároveň. Zajímavé je, že u každého jiného příběhu očekáváme zápletku a s napětím sledujeme, jak se to vyvine. A vlastní příběh bychom chtěli bez zápletek: poznali se a prožili krásný šťastný život až do smrti. Trochu nudná četba :-). Je ovšem těžké udržet tento nadhled, když se život stále a stále znovu šmodrchá. Vlastně to nejde déle než na pár chvil denně. Ale i tak dobrý. Tedy při troše skromnosti. Bez ní ...
02.04.2023 14:50:37 | kozorožka
Křehké, v závěru bolestivé... tož opět vstaň a pokračuj dál, jinudy, kde slunce ještě svítí a vánek je tak jemný jako když motýlí křídla mávají... Pěkný den :-)
02.04.2023 08:49:11 | Helen Mum