Kousek slunce.

Paprsek slunce zastavil se na rozcestí,

zmateně chvěje se a neví jak dál.

Přeje si, aby měl kapku štěstí

a ze svého strachu se vzpamatoval.

Po zemi putuje, vyhýbá se mrakům,

kam dosáhne, to osahá si.

Na cestu posvítí tažným ptákům,

rusalkám osuší zmáčené vlasy.

Vždy zrána, strachem se, či zimou chvěje,

než vyjde vysoko nad oblaka.

Pak svítí a září, dokud se neohřeje,

ale, to už se sklání, za ním se smráká.