Zření tmy

Zření tmy

Každý jsme osudů svých tichý vypravěč
a v jizvách srdce syčí to a pálí
když do nich divnozvučně odkapává řeč
těch co nás ještě kdysi milovali.
.
Stále ne kmeti, avšak dávno léček světa znalí
hledáme moudrost která životem se sbírá
kéž se nám jednou takhle těžko neumírá
jako se žije s těmi, co nás kdysi milovali.
.
Když vprostřed tiché noci nemyslet se nutím
můj anděl konejší mě těsně před usnutím:
Co že ti tahle bolest ještě může dát?
Naučit sebe sama
znovu milovat.

Autor TRlVlUS, 17.04.2023
Přečteno 108x
Tipy 23
Poslední tipující: Marten, jitoush, Malá mořská víla, Sonador, Lexi, Kan, Marťas9, Jan Kacíř, kozorožka, Fialový metal, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Děkuju.

18.04.2023 16:17:25 | TRlVlUS

krásný, díky!*

17.04.2023 19:42:44 | Sonador

každá rána bolí, ale nemůže to trvat věčně...je třeba ji otevřít, vyčistit a nechat ji se zhojit...jinak zhnisá a sežere vše...jen tak dál, toto je dobrá cesta

17.04.2023 10:53:10 | stormeater

To je tak přesný zásah. Úžasná. Neradostno napořád nebo se mít zase rád...

17.04.2023 08:42:48 | Jan Kacíř

Děkuji za tuto báseň.

17.04.2023 00:52:31 | mkinka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí