Naďa
Naďa
Hele, zastav se, Naďa.
Potáhne cigaretu.
Píšeš?
Já, usměji se v letu.
Sešly se holky z Acorusu,
domu pro ženy, co utíkaly od násilí.
Přehlédla bych Tě.
Těch dvacet let.
Změnil se svět.
Ty jsi stejná.
Jak to děláš?
Víš, lítám.
Mám Tě ráda.
Komentáře (18)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Moc hezky zbásněné setkání po letech a milé bylo, milá Jituško :)
Děkuji a přeji krásný den :)
18.04.2023 10:01:04 | Ondra
Děkuji. Potkaly se po letech kamarádky a je z toho básnička pro druhé.
18.04.2023 10:04:00 | mkinka
Rádo se stalo a ano - vše inspiruje a to je moc fajn, Jitušenko :)
18.04.2023 10:08:24 | Ondra
Děkuji za milé čtení. V budoucnu bych se chtěla věnovat i básním o domácím násilí, aby se o tom též mluvilo. Znám anonymní příběhy za zavřenými dveřmi.
Nelze mlčet a přihlížet.
18.04.2023 10:10:27 | mkinka
Směle do toho milá naše :) Psáno Tvou rukou, může vzniknout velká věc! Jsi skvělá
18.04.2023 12:38:37 | Narra
Tisící den by měl být zlomový. Tisíc dní ses připravovala na tisící a první noc,
abys mohla vydat svědectví o tom, o čem mnoho lidí jen čte, nebo slyší. Neváhej
a neodkládej své rozhodnutí. Věřím, že máš co říci. :-))
18.04.2023 11:04:32 | Kan
Ano, je to nesmírně těžké a velmi málo zveřejňované téma a tak je třeba i takto o tom mluvit...
Jituško, objímám.
18.04.2023 10:25:40 | Ondra
