Se štětcem v ruce

Pocity samoty v temných koutech těla,
beru štětec, tak trochu smělá.
Maluju hory různých barev, tvarů, vůní,
kde špiček stromů dotkl se svit slunní.

Mlhou obraz protnu,
ať mám se kam schovat,
až budu zas na dnu,
cítit další propad.

Maluju lesy, ať můžu v nich dál bloudit,
kousek opodál cítit řeku proudit.
S pramenem splynout, zahojit ránu
slanou vodou, zemřít v oceánu.