hodiny biji na věži poledne
babička za okny těsto míchá
pak se usměje na plech jej vylije
a za chvíli vůně se rozline omamná
z oka slza
po vrásce na líci skane ji do klína
motlitbu pošeptá
pak večer ulehne
ráno už nedýchá
slzy horké jak lávové kameny
vpíjí se mi do srdce
vidim ji za okny
usměvavou
To je hezké.
24.04.2023 16:49:55 | Václav
Sáro, popsala jsi krásně a prostě smutek.
20.04.2023 17:41:05 | Matahaja
Dekuju jsem ráda že se Vám to líbí
20.04.2023 18:55:28 | Sára Černá