Ztracena v lukách
Ztracena v lukách
Pouhým tulákem svého osudu,
ztracena kdesi uprostřed Bermudů.
Tváře němé za obzor mizí,
cítím se tu tak strašně cizí.
Tělo lemují nebeská luka,
z těla se vytrácí veškerá muka.
Květy luční tváře hladí,
polibek měsíce tiše svádí.
Šeptajíc obloha vzdálených hvězd
spolu s vlahým vánkem,
budou mlčky provázet
mým bezesným spánkem.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Docela příjemný počin.
Ale... zachoval bych u i u třetí sloky sdružený rým (aabb) - tam jsi skočila na obkročný (abab) a to mi v souvislosti s prvními dvěma slokami připadá trochu jako pěst na oko...
05.05.2023 18:53:38 Koala
kdyby se to ještě vypilovalo, mohla by to být dobrá báseň, takhle mám pocit, že jedu s tebou na horské dráze a nejsem na louce .) V celistvosti básně mi tam nejdou slova jako muka a možná ty Bermudy ;)
05.05.2023 07:48:49 uživatel smazán
Návštěvnost
