ŽIVÁ VODA

ŽIVÁ VODA

 

 

 

daroval jí

kaktus plný květu

 

 

bolavě krásný

ostrými paprsky

okvětních lístků

 

 

teď strouhá

mrkev a jablko

 

 

směs zapomnění

 

 

přesto stačí

jen nepatrný záchvěv

sebezáchovy

 

 

a ústa její

opět svěží

 

 

šeptají

 

 

slzy ponech radosti

radostně plač

 

...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor Vivien, 05.05.2023
Přečteno 232x
Tipy 43
Poslední tipující: Paulín, MatyhoZmaty, enigman, kaše, kudlankaW, vůně mraků, R.C.Šumbera, Iva Husárková, Frr, Stanislav32, ...
ikonkaKomentáře (30)
ikonkaKomentujících (14)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Ano, plakat pro smutek, k radosti směřovat. ST.

22.03.2024 20:41:57 | Paulín

Je mi to vlastní, uprostřed noci nezaváhat, že ano, jsem šťastná, navzdory.

22.03.2024 21:39:10 | Vivien

co je to zoufalství?...pocit že něco nezměním nebo že to něco není po mém?...

24.05.2023 23:08:14 | enigman

Že není po mém jistě ne.

24.05.2023 23:16:41 | Vivien

to je dobrý recept...

24.05.2023 15:11:08 | enigman

Taky myslím, pokud to není jen výkřik zoufalství, kdy už nelze ani klín klínem.

24.05.2023 22:56:47 | Vivien

drahá Vivien

taková krása
z druhého břehu

láká
číst
znovu a znovu…

08.05.2023 20:28:37 | kaše

Dokud je inspirace - nejen psát, ale především žít, budu v tom bouřlivém oceánu života plavat jak ďas :-)

díky Petře

09.05.2023 11:34:37 | Vivien

v srdci rozkvetlého kaktusu trny bodají v srdéčkách především něžné zamilované srny** :-D*

06.05.2023 19:40:58 | Frr

Tak to už jsem chvála bohu za zenitem, díky Frr:-)

06.05.2023 20:17:04 | Vivien

Zdravím Vivienko a čtu si, jak kvetou katusy.
I v stepy krásné květy. V pouštích snad opuncií v oázách. Si tak přemýšlím o člověku, který pouští byl. Když Abrahám ji v žízni pokropil a ona se probudila k zelenému životu - možná, jak náš život? Jsou to chvíle představivosti a poté i naše naděje a lpění.
Jsem rád (a jak jinak, milá) že se zelenáš a strouháš jablka s mrkví... však ne křenu, kde štípe k slzám.
Mám písek pod límcem. No však jsem člověk a dotýká se mi poušť. Rád jsem si přečetl "zelenkavě probuzenou." A strouhej, ale jen se dívej, ať nepřestrouháš.
Mám rád Tvé Básně*

06.05.2023 12:06:58 | šerý

No tetelím se. Takové mi přichystals krásné čtení. Vždyť víš Kájo, jak já jsem u tebe ráda, u tvých děl i komentářů, co nejednou předčí dílo samotné. Že máš za límcem písek? Myslím, že nejen pouštní, jistě tam uvízlo i něco z toho mořského. A právě teď, tak příjemný čas, no kdo by z té krásy se nezazelenal, už ty jarní louky, všiml sis? A teď když mi připomněls opuncie, uvědomila jsem si, jak lahodná může být chuť, co skrývá se pod trním.
Udělals mi prima odpoledne a já se tu teď díky tobě usmívám. Budu se těšit, ti opětovat.

06.05.2023 15:02:41 | Vivien

Nádherně citem napsáno, milá Vivien :)
Měj se kouzelně a trnů, ať je co nejméně :)

06.05.2023 12:06:46 | Ondra

Díky Ondro, tu se obloha zas rozjasnila a trny v kapkách rosy svůj pláč už neměly šanci dál živit. A růžičky si jen očka protřely, že ta troška vláhy jim květy znova osvěžila.

06.05.2023 13:50:45 | Vivien

To mám radost, milá Viv :)
Sluníčko svítící, paprsky hladící,
obloha bez mráčků, trny bez trnů...
Prostě - krásno ;)

06.05.2023 14:03:13 | Ondra

Krásná Viv...:)

06.05.2023 06:35:54 | Dreamy

Moc děkuju Dreamy!

06.05.2023 09:06:43 | Vivien

Moc krásný (ale ne bolavě).

05.05.2023 18:39:45 | Koala

Děkuju moc Koalo, však taky nějaký ten trn vydržím, hlavně ale, že vydrží i on, držet si vodu na poušti, to je velká víra v optimično ..

05.05.2023 22:26:13 | Vivien

Je nádherná... :)!

05.05.2023 15:08:30 | ukrytá v máku

Tak to mi udělalas makulenko radost, moc moc děkuju!

05.05.2023 22:28:03 | Vivien

Přiznám se,že mi téma zřejmě uniká. Ale co autor, to originál

05.05.2023 13:47:26 | Admirál

Ano, je na každém. A také - čtením se báseň mění.

05.05.2023 13:49:28 | Vivien

Rád jsem se začet a našel pravdu...„slzy ponech radosti“. Hezký zklidňující verš a správná volba, jako nastrouhaná jablka s mrkví, k tomuto krásném slunečnímu dni.
Živá voda...skrytý pramen, k poznání sama sebe, musí jistě vytrysknout. Pěkně napsáno, Vivien.

05.05.2023 11:51:34 | blues

Děkuju blues, jsou teď tak krásné dny, že skutečně, jsem se zastavila a se slzenkou v oku za ně s radostí poděkovala. Je to uvědomění si, že žiju ráda.

05.05.2023 12:49:50 | Vivien

Panečku dlabu si z tvých kláves vcit*

05.05.2023 10:31:40 | Dejvis

no jen ber, a děkuju :-)

05.05.2023 10:52:21 | Vivien

Viv to je nádherný!!! ..navíc jsme se zase sešly;) tahle vnímavost mě nepřestane fascinovat... ST ST!*

05.05.2023 09:22:42 | Sonador

Son, i já jsem užasla! Že to existuje. Ano, vzpomínám si, jako v té třinácté komnatě. Děkuju.

05.05.2023 09:26:16 | Vivien

existuje! jupi!:D ...já děkuju Tobě Viv*

05.05.2023 11:03:12 | Sonador

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí