Živé nitě

ne a ne a ne - budu protestovat proti bolesti - století - jedno, dvě, věčnost - budu protestovat proti depresím - ne a ne a ne - protestuji - nechci - :´(

04.04.2007 19:38:00 | Rádoby zoufalá

O bolestech bych mohla vyprávět ... básenka upřímná, od srdíčka ... děkuji.

28.03.2007 17:36:00 | NikitaNikaT.

Chtěl bych říci něco solidního, žes napsala to krásně, protože mne nic nenapadá, čtu si tvoje básně, kterým občas zatleskám.

27.03.2007 23:31:00 | J.Švihovský

Cítím to absolutně stejně. Jen to neumím tak podat. Paní Levandulko. Vaše vyznání, dotýká se srdce...

27.03.2007 23:01:00 | AlenaMarieK

Díky všem... nezklamali jste mě... jste mé živé nitě ;-))

27.03.2007 20:29:00 | Levandule

možná by tohle měla být úvaha, ačkoliv je to plné poetiky, ale na básničku přece jen dlouhé a chybí mi zde propojenost celků, přesto myslím, že je to výborné dílko

27.03.2007 19:46:00 | Miskitka

..no.. co říkat.. nejspíš jen tiše číst.. :-))

27.03.2007 19:39:00 | isisleo

Věrko Věrko :D
.... já taky netušila věcí... :D A ani nikdy tušit nejspíš nebudu.. mám tě ráda, pusko :D

27.03.2007 15:32:00 | Zamilovaná do nezamilované doby

Závídim ti že už si se pochopila,
já se pořád ještě hledám

27.03.2007 14:02:00 | Čekanka

Je pěkné, že to všechno víme, jak to je, ale když příjde ta hloupá nálada, tak si stejně neumíme pomoci a smutníme a smutníme... proto je fajn mít dobré přátele, kterým se můžeme vyzpovídat a kteří nás i v těch nejtěžších chvílích podrží :-)

27.03.2007 13:32:00 | ona

Je to krásná srozumitelná báseň.
Nejvíce bolí bolest dětí-jejich samota,nedostatek lásky závažná nemoc.To bolí více než bolest vlastní.
A setkají-li se s Tebou,nebo Tobě podobnými,to je potká štěstí.

Nechci Tě chválit,ale tak vycházíš z té básně.

27.03.2007 13:14:00 | s.e.n

a přesto jsi si to uvědomila někomu to trvá celý život nebo si to vůbec neuvědomí

27.03.2007 13:03:00 | whiolet

Pro "ona": máš pravdu... blbý na tom je, když se ty bolesti, které si děláme sami, spojí s těmi osudovými... a i s těmi, které nám dělají jiní... Já myslím, že v mém věku už je málo nepotrefených ;-)

27.03.2007 11:55:00 | Levandule

... nejen na tomto modrém tvarohu ...
... vyniká jeho bílá tučnost ... chutná především originální jemností ...

27.03.2007 11:41:00 | Marcella

Krásná báseň, nejhorší je, že si ty bolesti většinou způsobujeme sami, a když pak příjde skutečná osudová rána, vidíme, jaké to všechno byly malichernosti...

27.03.2007 11:38:00 | ona

.... taky bych si přála být tak moudrá
a dojít tak daleko jako ty,
já se v životě jen plácám a nechápu vůbec nic.
Máš veliké štěstí i když myslím, že draze vykoupené.
Krásný den!!!

27.03.2007 10:41:00 | Zlatičko

Díky, Šmudli... díky všem ;-)

27.03.2007 10:00:00 | Levandule

Věrko, Věrko, den co den tě musím zmovu a znovu obdivovat. Mám to jako koníčka.

27.03.2007 09:46:00 | smudlinek

...Levandulko, život je draze zaplacená slast...

27.03.2007 09:13:00 | Lota

Je bolavá ale moc krásná

27.03.2007 09:11:00 | adinka

já, ač se o to snažím, to asi nikdy nepochopím. Krásná. Právě jsem přijela se Zbyněčkem z odběrů, byl to boj. Když se mu kutálely po pendeponu slzy po tvářích jak hrachy, bylo mi ho líto. Ne...mě bolest sžírá zevnitř, nerozumín své ani těch, co potřebují pomoct

27.03.2007 08:34:00 | mamina

Myslím, že jsou věci, které nepochopíme ani za sto let... :-( Nepochopíme nepochopení skryté do "chápu", zlobu oblečenou do "přátelství", závist schovanou do "odbornosti", žárlivost schovanou do "lhostejnosti"...

To se nedá pochopit...

27.03.2007 08:25:00 | G.P.

...a já se dotýkám
čtyřicetileté radosti...
...jak stromu, který možná
na své kůře vytvořil jednu
nebo dvě vrásky, ale uvnitř
má neskutečné množství mízy,
co právě teď, s příchodem jara,
vlévá do jednotlivých větví
novou životodárnou sílu...
...dotýkám se, hladím tu kůru
a je mi... jarně provoněně...

:o*

27.03.2007 08:04:00 | Cecilka