V pokoji našeho bytu
stojí věšák.
Generálem byla jsi tu
a já pěšák.
Vše napůl jsme rozdělili,
jen věšák ne.
Vím, tvá matka šílí,
když na to vzpomene.
Před námi věšák stojí,
co dělat s ním ?
Tvá máti o něj stojí,
já, ale nepovolím.
Co's chtěla, vše dostala jsi,
mně nezbylo, zhola, nic.
Ten věšák mě, totiž, spasí,
co ty do skříně, to já do krabic.
V pokoji našeho bytu
věšák již nestojí.
Už generálem nejsi tu,
jen já pěšák po boji.
Ty rány nejsou moje, ale děkuji za
podporu. Díky za komentář. :-))
10.05.2023 17:53:49 | Kan
Tak šup odvázat rány a do lázní;)
Povzbuzují co to jde ;)
10.05.2023 17:37:01 | Malá mořská víla
Opravdu výstižně napsané, srozumutelné.
10.05.2023 12:11:24 | Admirál
No, snažím se. Dekuji za komentář. :-))
10.05.2023 13:23:41 | Kan
Vše cos nepotřeboval, odložil jsi. Co ti chybělo, to jsi získal: svobodu být sám sebou. Paráda, básníku. Nebo tedy ten, o kom píšeš :-). Pěkná báseň Kane
10.05.2023 11:35:34 | kozorožka