Návštěvnost
Dát
Dát
Vzpomínám kdy mě naposled
někdo pohladil
tak opravdu zpříma
miloval.. měl jsem rád a dík
hlavou jenž osud stíná
Jsem vlastníkem
mluvící mrtvé hlavy
do tikotu bublin
rozprostírám čas
Mozart s Einsteinem
hrají solitaire
a čekám návrat lásky
kdesi z hlubin
pro naději i pro literu
slova nekončící v písmenech
ze rtů slíbaný mech
věčná jak hudba
hraná rychle do krychle věčnosti
stromům
touze
.
.
Komentáře (11)
Komentujících (7)
Doporučit
Tiskto už si skoro nevzpomínám a tak si do trávy lehám...
25.05.2023 11:50:18 | enigman
Pochopitelně pořádně orepelentovavatelnější..:)
01.06.2023 04:30:34 | Now
Ve skutkové podstatě je to jedna (naivistická) báseň rozdělená na tři a ještě napsaná v jinou dobu, ale myslím, že i tak ji potřeba číst najednou. P.S.Nebojte, do budoucna nemám ambice dělat seriály.:)
Děkuji.
13.05.2023 07:00:18 | Now
Mám radost z počtení. *
12.05.2023 18:34:25 | šerý
...Pohladit kůru i tvář....roj včel je tajina....medová svatozář.....Ji./úsměv/....hezké a fajn,že jsi zde zasejc něco "odložil"...
11.05.2023 13:49:39 | jitoush
...a v krychly věčnosti štěbetají zlatí ptáčkové a pějí písně ve své boží bezděčnosti... ST*
11.05.2023 10:51:38 | Frr
Věřil bych snad už i tomu, že nás pták Ohnivák vytahuje jako čísla v tombole.
01.06.2023 04:35:43 | Now