Matka země
Matka země
Když je mi někdy smutno
Když cítím se náhle sama
Myslím na matku Zemi
Táhne mě stále k sobě
Je vazba mezi náma
Země je krásná bytost
Dýchá mocně a žije
Kdesi v hloubi pode mnou
Pod každým mým krokem
Srdce její velké bije
Matko má milá, Země
Cítím tvé srdce být
Ve spojení s tebou
Ve tvé velké náruči
Krásné je pro mě žít
Tvoje přitažlivost
Letců věčné prokletí
Pro prostou lidskou bytost
Pro každého tvora
Láskyplné objetí
Tvá stálá pevná vazba
Až příliš nás váže snad
Říká nám však prostě
Že každá naše pýcha
Předchází náš pád
Všichni jsme tvoje děti
Odvážní, hraví a smělí
Ty jako matka dobře víš
Jací my lidé vlastně jsme
Jak moc jsme nedospělí
Komentáře (6)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKrásné téma, a vnímám to podobně... děkuji :-)
13.05.2023 15:35:43 | Helen Mum
Já zase děkuji tobě za pěkný komentář. Inspirovala mě ta píseň, na kterou dole odkazuji. Představa, že jak se dotýkám nohama země, cítím tlukot srdce Země, mi připadá krásná.
13.05.2023 15:44:58 | kozorožka
Ano :-) Četla jsem před mnoha lety fascinující knihu o historii Země z pohledu geologa, od té doby si představuji něco podobného, o čem píšeš :-) Ta představa je pro mne až posvátná. Moc mě Tvá dnešní báseň potěšila. Pěkné odpoledne, Kozorožko :-)
13.05.2023 15:51:47 | Helen Mum
Zřím Tě *)
13.05.2023 22:29:55 | Malá mořská víla