Bílá kulička

Anotace: Tato báseň navazuje na předchozí

Bílá kulička

Tahle kulička je poněkud jiná,
je celá bílá a trochu líná.
Byli jsme pro ni daleko odsud,
abychom zpečetili, jí tenhle osud.

Připravit domeček vřelých srdcí,
nachystat pejskovi hřejivý pocit.
Udělat seznamku s druhým bráškou,
dopřát mu radost, nebo stát se tátou.

Hlavička huňatá s ouškem nahoru
kouká se na mě, já za to nemohu.
Na zemi loužička, vedle hovínko
očička říkají, jsem ještě miminko.

My o tom víme, tvůj problém ctíme,
jak se to podaří, hned odpustíme.
Každý byl jednou v životě mimi,
každý se několikrát dopustil chyby.

Až budeš větší, kulička štěstí,
budeš nám oplácet tady to dětství.
Zahřívat nožičky, milovat lidičky,
do kopce zapřahat s úsměvem pomáhat.

Tohle však bylo jen naše přání.
A co pejskovi staršímu je třeba k mání?
Štěňátko nepřijal, jenom se trápil,
museli jsme jej odvézt zpátky, by se utrápil.

Škoda krásné pohádky,
o dvou šťastných pejscích.
Chtěli jsme být všichni šťastni,
na procházkách venčit.