Pražská

Báseň jde pražskou ulicí,
projela přecpanou dálnicí.
Pomalu dopadá
a auto jí přejíždí.

Vyšehrad a Nuselský most.
Rozkouskoval jí i přechod.
Je písmenková a hladová,
ale pořád zůstává
jako první cihla Karlova mostu.

V žáru vodou opláchnutá
se stigmatem Jana Nepomuckého,
brázdí bez slunečních brýlí
a sčítá Rudolfovo kralování.

Nikdo neslyší jí zvenčí
v absolutní ozvěně.
Je přítomná v nanosekundě
ba vteřině.
Pročtená lokálně.
Ať žije Praha uvnitř i vně.