.
Chtěl bych být pilotem letadel
která nespadla
v přehršlí zchátralých myšlenek
naleznout pokoje
přistávat zlehka
jak anděl na tvá ramena
když vracím se k tobě
a ty ke mně ne
tak blízko čemusi
co skoro je
stroj v pralese hoří
faunu nepolekal
Chtěl bych mít tmu za přítele
a lepší boty k chůzi
v zeleném vesmíru
překračovat hady a žít déle
rozepnout knoflík od blůzy
a zmizet v loukách nekonečna
chvíli počkat a v zemi růst
dítě nad kostkou zamyšlené
rozlousknout co jsem kamsi vměstnal
slyšet tvé ano
ne své ne
Nechci žít bez vody
upatlaný od hříchů
ohněm proskakovat k dalšímu ohni
Má lásko jenž měníš
ze vzduchu přání na skutek
mačeta zrezla
boty visí na stromě
bos jdu nahý chud
na dlani srdce živené
poslední kapkou slzy nebe
a v duši ano
to naše ne
.
.
ty boty jsem viděl už několikrát...na stromech na drátech na plotech...někdy je prostě fajn být bosý...
25.05.2023 11:48:11 | enigman
O lásce tisíc krát psáno a jen vyjímečně, uchopeno jinak.
Tou džunglí ses prosekal opravdu zdatně - no, jak také u tebe jinak?
Prima, Mirku*
23.05.2023 15:32:24 | šerý
Růže jmenovat se jinak voněla by stejně. :)
Vztahy jsou sem tam džunglí, dobré je na tom poznávání divočiny a to nekonečné nebe vzpomínek.
25.05.2023 11:41:31 | Now