Hladím očima vlčí mák.
Je v dlažbě a přesto chce říci,
že má rád.
Ta rudá svítí do daleka
do světů, co odvál čas.
Vím, co ztratila jsem,
když rozhodoval strach.
Jsem introvert
a těkám u svých vrat.
Netrhám, přivoním
a jdu se v duchu milovat.
S tím princem,
co se mi bude zdát.
Jednou přijde
a osud bude přát.
Ví o tom pan Vlčí mák.
Pohádky se snoubí
i chtějí životu smysl dát.
Ten a ten bude mě mít rád.
Houpu se rád
Když se rozjasní ;-)
A na počátku léta (především) uprostřed louky vlčích máků.
Díky Jíťo.
09.06.2023 12:06:30 | Fialový metal