Chemie ňader v čtyřlístku
i květ v podbřišku.
Dlouhá z podbělu.
Seděla a psala větu
ta křehká duše,
co pěla z klarinetů.
Pro světlo z labyrintů
i bájných světů
myslela v naději,
že průduch má své množiny
a jednou pozná roviny
i úsměv zdvořilý.
Z boků šel lesk
i cupitání padajících hvězd.
Cit nechal estrogenem
louky kvést.
Z klína plál
zvuk Šeherezády
i ženské krásy.
Sloka je naplněná
a klouzá v časy.
Něžné, milé, působivé:)
13.06.2023 19:57:16 | Peregrini
och žena podkasaná sukně kvetoucích luk-z podbřišku jí září hvězdy věčného vesmíru, odkud všichni pocházíme ST*
13.06.2023 15:10:43 | Frr