Ráno bylo chladno
a tramvaj dala polojasno.
V ulici křik cizího člověka
a útlá paní drží psa.
Ráno pro otrlé
a tváře potemnělé.
Ještě jsem se nenakazila,
píšu , ale potem.
Nechám vše jít.
Je pátek
a nebudu mluvit s temnem.
To není vesnice,
ale stavebnice.
Jsem zdejší.
Neovlivním.
I vzduch dýchá kolapsem.
Káva stydne pod nosem.