Samota

Anotace: Člověk, byť obklopen přáteli, cítí se občas sám... Troška surrealismu...

V kapse anděla
Na krku korálek
Co v poušti upuštěn
Neznámým vojínem
Zůstal ležet
V písku
Sám
Jako ta maringotka
Na kraji lesa
U včelího úlu
Kde malá sluníčka
Tiše si bzučí
Tu sem … tu tam
Létají
Z pampelišky na podběl a zpět
Závidím jim
Volnost
A hlavně křídla
Tak jako andělu
V mé kapse
Samotnému
Musím mu sehnat kamaráda
Či snad
Kamarádku?
Ano.
Někoho, kdo ho bude milovat
Na věky
Ne jen tak, ale opravdově
Tak jako dítě miluje matku
Tak jako muž ženu při pohledu na prvorozené dítě
Chtěla bych ho také…
Ne anděla.
Někoho, kdo by mě miloval
A díval se na mě láskyplným pohledem
Když celá od krve
V bolestech
Porodila bych mu prvního syna
Či dceru
Hlavně aby to bylo zdravé.
Tak se to říká, ne?
A přitom je tolik zdravých dětí
Samotných
Jako ten korálek
Na mém krku
Vše kolem mě je samotné
I já – sama.
Kdy už to bude jinak?
K andělu dám kamarádku.
A ke korálku – kamínek.
Už nebudou sami.
Třeba i on přijde.
Neznámý vojín…
Ne, stačil by obyčejný muž.
Co by mne miloval.
Opravdově.