modrej čoud

Anotace: V následujícím textu, který snad mohu nazvat poemou, se objevují některé motivy z jiných mých básniček.

I.
koukal jsem do zrcadla
a měl jsem dojem
že mi z ucha stoupá modrej čoud
slabý průsvitný
skoro nešel vidět
stála za mnou a já jí řekl
že je drzá
vzápětí jsem však poznal svůj omyl
to jen po okraji vany chodil racek
naštvalo mě
že to nebyl orel

II.
jenže jsem teď musel pryč
na nábřeží jsem pozoroval lidi
jestli se diví modrýmu čmoudu z mého ucha
všem byl lhostejný
pak jsem ho uviděl
měřil tak metr čtyřicet
obludně velké oči s dlouhými řasami
hrbolatá tvář a na hlavě kovově lesklá čepice
vypadala spíš jako wok pánev bez držadla
obrácená dnem vzhůru
za sebou vláčel
podivnou stříbřitě pableskující šňůru
která je však údajně pružným transportérem

III.
mám říct přátelé yellow tráva exit
zeptal jsem se
jestli je to kouzelná formule
prý je to ale hlasový kód
vyslovil jsem to
transportér se elasticky prohnul
jedním koncem třískl skrčka do pánve na hlavě
až to zajiskřilo jako ohňostroj na rozloučenou
druhým koncem mě vzápětí vymrštil do vzduchu
stoupal jsem vzhůru
a modrýho čoudu mi vycházelo z ucha čím dál víc
až mě celého zahalil

IV.
pro lidi na zemi jsem vypadal
asi jako nízko plynoucí obláček
ale zevnitř byl čoud dokonale modře průhledný
vznášel jsem se neslyšně
a viděl všechny skály nad řekami
nad mořskými břehy
vpíjel jsem se do úchvatných krajin
viděl jsem všechny orly a racky
plachtit nad modrými a zelenými hladinami
jen ona mi scházela

V.
nakonec se brána s nápisem exit
za mnou zavřela
všichni jen pokrčili rameny
jak tak mlčky hulili
zelená tráva pod nimi žloutla
a ona si opilá z rumu hověla ve vaně
ve svém kýčovitém životě
zpoza houfu dávno mrtvých přátel
vyšel koníček
na něhož jsem kvůli oslům
nikdy neměl čas
nasedli jsme na něj oba
ona a já a s námi modrej čoud