Zlý sen

Z příběhu nočního promítání,
pamatuji si jen jeden jediný obraz.
V něm slzy kanou bez přestání,
před zrcadlem jenž nenabízí odraz.

Vidím v něm jeho siluetu,
dotknout se jí ale nejde.
Jen rám se vzpomínkou je tu
a srdcebol, co jen tak nepřejde.

Do svých natažených rukou,
snažím se chytit jeho tvář.
Prosím, aspoň na chvilku krátkou,
než zmizí nadobro krásná dětská zář.

Je uvězněn ve světě zrcadel,
beze strachu a vlastním klidu.
Bohužel já nemám sílu jako Kal-El
a vysvobodit ho prostě nesvedu.

Zžírá mě strach z mých intuic,
neslyší mě, jen se usmívá.
Ikdyž křičím z plných plic,
ať neodchází, ať i dál tu zůstává.

Vzteky mlátím do zrcadla,
nepraská, jen se vlní.
Má bezmoc do deprese upadla
a tak v hrubé síle hledám rozřešení.

.
.
.
.
.
.
.

Leknutím jsem vytržen ze sna,
srdeční arytmii chybí správný tón.
Moje výřečnost je z cela vyřazena,
v tom snu, onen obraz, byl totiž Tom.

Jsem vzhůru, díky za vysvobození,
Tomášek leží vedle mě a spokojeně spí.
V lehkém šoku, rozdýchávám srdcebolení,
to jen zlý sen mě chtěl dostat svojí lstí.