Za oknem.
Za oknem.
Kamínek do vody spadl,
odněkud ze břehu, seshora.
Zafoukal vítr, déšť zchladl,
vlaštovky skryly se do dvora.
Slunce mrakem se prodírá,
deště pár kapek na střechu upadlo.
Jak opona, nebe se otvírá,
slunce a déšť hrají divadlo.
Duha se po dešti probudila,
barvami svými objala svět.
Je oděná jako bláznivá víla,
s větrem chtěla by uletět.
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskKrásně napsáno
02.07.2023 17:57:00 | kozorožka
To mě těší, děkuji za komentář. :-))
02.07.2023 20:56:16 | Kan
Vynikající námět, hezky zpracován a jasně i srozumitelnou formou
02.07.2023 17:55:46 | Admirál
To jsem rád, že se ti líbí. Díky za komentář.
02.07.2023 20:55:26 | Kan
Pěkné, déšť promlouvá i slunce s ním tvoří duhu. Motiv přírody i příjemnost.
Působí velmi křehce i mile. Povedené, Kane.
02.07.2023 12:13:22 | mkinka
Mockrát děkuji za komentář. :-))
02.07.2023 12:20:42 | Kan
Hebké to slova;)
02.07.2023 11:59:09 | Dejvis
To mě těší, děkuji za komentář. :-))
02.07.2023 12:03:10 | Kan
Já, děkuji. :-))
02.07.2023 10:43:03 | Kan