Úsměv nebožtíka.
Nelkejte, lidé, přátelé milí,
netřeba žádných, falešných slzí.
Není už, komu byste se zalíbili,
a námaha marná, vždycky mrzí.
Již jen to, že se dostavíte,
hrst prsti na rakev nasypat,
je důkaz, jak rádi se přesvědčíte,
že už jsem odešel na věčnost spát.
Tak už to víte a máte to sichr,
na věčné pláně jsem vyrazil.
Prohánět budu se po nich, jak vichr:
jen abych k tomu měl dostatek sil.
Říká se, prý, že duše je věčná,
pak, zřejmě jí síla nepochybí.
Pláně jsou širé, nebude přebytečná,
tam, kde není žádné ale, žádné kdyby.

Komentáře (4)

Komentujících (3)