BOSONOHÁ

Anotace: trošku takový smutnější text, experimentální z jalového období

Sbírka: Obnažený Zubní Krček

 

BOSONOHÁ

 

Sloka 1

Zima, naslouchal jsem šeptání, 

vděčně vstřebával tvou energii.

Jaro, kráčela jsi bosá po louce a 

já divil se, že nohy nic nechrání.

Léto, usychal jsem jako ta tráva, 

po níž jsi tak elegantně chodila.

Podzim, tráva byla posekaná a 

kde jsi ty? Kam zmizela má víla?

 

Refrén 

Hvězda vyhasla, pryč je i její zář, eeej, 

vyžádám si bohů podsvětí audienci.

Žadoním, chci zas vidět její tvář, eeej, 

s nezájmem naslouchají tomu šílenci.

Tvrdím jim, že se neohlížím!

Tvrdím to, i když prsty křížím!

Jejich mlčení, je do srdce bodnutí.

Kdo do propasti hledí, toho pohltí ...

 

Sloka 2

Zčistajasna ztratila ses za obzorem,

žel bohům zahlcen jsem srdcebolem.

Kde šla jsi? Vždyť furt slyším hlasy!

Kde svítíš? Nacházím jen tvoje vlasy!

Vydám se na kraj světa do země ledu,

zírám na břízu, zapomenout nedovedu.

Že neznám tě? Nepřekročím vlastní stín.

Co asi děláš? Život vyměním za palantír!

 

Refrén 

Hvězda vyhasla, pryč je i její zář, eeej, 

vyžádám si bohů podsvětí audienci.

Žadoním, chci zas vidět její tvář, eeej, 

s nezájmem naslouchají tomu šílenci.

Tvrdím jim, že se neohlížím!

Trdím to, i když prsty křížím!

Jejich mlčení, je do srdce bodnutí.

Kdo do propasti hledí, toho pohltí ...

 

Dozvuk

Celý život si zrekapituluju.

Kráčím po římse, co je fakt úzká 

Myslím na seppuku, kapituluju.

Uklouznu, ranní rosa je kluzká.

Posel smrti u mých nohou přistál.

Měl jsem za to, že letíme do podsvětí.

Co na tom, že se mi pořád stýská.

Choď po louce, jen vyvaruj se uštknutí.

Černý anděl nečekaně změnil směr,

mířil mimo svět, kdesi k černý díře.

Ta mě gravitací ihned připoutala,

Padám, padám, svědomí mě hryže.

Vzpomínka na bosou je srdcervoucí,

kdo nežádá o pomoc je nežádoucí.

Ptám se mrtvé hvězdy, 

kdo zavinil ten podraz.

Oči ještě jednou otevřu 

a vidím jen svůj odraz.