Pomalu kráčím

Pomalu kráčím podél tvých vlasů
v účesu ptačích hnízd se těším paprsky
které lámou se s větvemi a padají na hladinu
do tvé tiché krajiny a tvůj úsměv je tak nevinný

zasahuje až do budoucna kde mocná je gravitace

nutí mne se stále a znovu s láskou vracet
do nížin žívota plných a vlahých pastvin
kde je jen stín pod stromy hravé něžnosti

kde pohlazení větrů mezi prsty zachycené
chladí mé vášně a tvé višně na kopcích
nabízí se jak rajská zahrada ta známá záhada
Bermudského trojúhelníku co láká mořeplavce
a probouzí pradávné touhy savce pomatence

dál si jen pomalu kráčím podél tvých něžných slov
a na duši si střádám kamínky srdečních katastrof.