Vlaková 2
Vlaková 2
Na nádraží
slunce praží.
Vlak nejede
za černou věží.
Víra střeží
bez otěží.
Práh života
štěstím prší.
Myšlenky jdou v čekání.
Jednou neujelo
krásné svítání.
Namalovaná láska
v srdci rozněžní.
Ať žiji milé sny,
než rozdělí nás povětří.
Snad i pak vítr z nás
udělá bratři.
Do života přeci
smutek nemá patřit.
14.07.2021 - přepracovaná
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Zrovna jsem to šla psát a předběhl mě Koala. :-) Totiž že úvod na rozpáleném nástupišti je jak živý. A závěr hluboký, krásný. :-)
20.07.2023 18:41:51 | Amarylka
Děkuji drahá a zdravím z Poříčan. Cesty vlakem do práce jsou u mě i v básničkách.
Tak prožité a blízké.
20.07.2023 20:55:57 | mkinka
OPTIMISMUS je potřeba, jako mnohý ..SMUS.. :)
_______________________
ještě pod čarou:
čestina je ohromně zajímavá, třeba to závěrečné slovo vedle data
20.07.2023 09:38:53 | Protivník
Děkuji moc.
Já se pokouším oprašovat básně z roku 2021 a dávám jim fasádu.
Děkuji za slovíčka.
Ano, souhlas, optimismus a víra, že se vše v dobré obrátí je klad,
co člověku pomáhá přežít v nepřízni osudových zátěží života.
20.07.2023 09:58:23 | mkinka
