Návštěvnost
V kapce rosy
V kapce rosy
má mě ráda.
Je černá či hnědá
a neukáže záda.
V rukách ji promnu
a vím,
že chleba dává.
Do ní si lehnu jednou
a najdu v ní báseň plnou
v pokoře oddanou.
S ní napíšu ódu věčnou
do semen trav i plevele.
Ona jediná i poslední
mi navždy pokyne.
Jemná a věčná od pramene.
Komentáře (12)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk...A já mám ráda ji.....Ji./úsměv/
31.07.2023 22:16:27 | jitoush
Děkuji, drahá Jituško.
31.07.2023 22:17:56 | mkinka
To je opravdu moc krásná báseň. Moc povedená, Jituško :-)
31.07.2023 09:27:16 | kozorožka
Moc děkuji.
31.07.2023 12:07:20 | mkinka
a mi smutná nepřijde... je krásná Jituško*
31.07.2023 08:28:02 | Sonador
Děkuji. Mám jí dát tedy do ostatních? Já nevím.
31.07.2023 08:32:02 | mkinka
Je povedená a moudrá. Smutně určitě nepůsobí :-)
31.07.2023 09:28:46 | kozorožka
Moc děkuji za názor.
31.07.2023 12:07:37 | mkinka
ale to né, jen ji tam nech... já jen, že je i taková nadějeplná, a klidu... a to je moc dobře!*
31.07.2023 08:40:13 | Sonador
To je dobře, že tam vidíš naději. Asi díky tomu je to mezi ostatním i smutným.
Ono vlastně pod ostatním lze mít to, co člověk neví přesně kam dát.
Jsem ráda, že to na Tebe působí nadějně.
31.07.2023 08:46:46 | mkinka