Ráno

Bílá jako stěna
v testamentu chvění
našla jsem já sebe
i jala se do vstávání.

Venku je mokro.
V noci vítr.
Srdce hlásí polojasno.
Prognóza deštivo.

Aktuality dneska.
Zmůžu se, kde kočka spí
a co ráno sní.
To jediné mi zní.

Téměř neprotažená beru autobus
a tramvaj hlásí, že je červená.
Přijdu pozdě.
Budou zvlhlá ramena.

Odběr snů.
Pracovní den začíná.
Na pořadu slovní lavina.
Tak x, y hodin,
než mi kočka padne do klína
a bude zase ospalá.

Prší a dopravní kolaps nastává.
Přeci Praha.
Ať se nikdo nevzdává.
Už je prostě taková.