Li monáda

Je tichou pravdou,
že měl-li kdo nás kdy rád,
navždy nám vtiskl
světlo jinu
doprostřed jangu.
.
Je tichou pravdou,
ze měli-li jsme koho kdy rádi,
navždy jsme sobě vtiskli
světlo jangu
doprostřed jinu.
.
Pak pilíře obou světel
ze srdcí nám stoupají
nad čas a prostor.
.
A tam,
kam zlé už nedosáhne,
se propojí.
.
.
Tam s dechem vystoupej,
ať spatříš chyby minulosti,
co zraňují přítomnost.
.
A v soucitu k druhým...
v soucitu k sobě...
.
pochopíš,
poděkuješ,
odpustíš,
uzdravíš.
.
Usni dvakrát,
jednou se vzbuď.
.
Provedu tě.