v objetí květů svírám sny
i vůně bezbřehé
do vínku kdysi přibrala jsem tebe
nořím se
do dnů a nocí
bez spánku propadám
v souzvuku barev a slov
konejšíš pohoupáním
blízkostí ve tmě
při mně stůj
jak dosud
na dlani světlohraní
mezi rty růži
na zastávce na znamení
splyneme sobě s časem
v náručí
věků
+
zvedni na pozdrav ruku...
17.08.2023 10:56:59 | enigman
udělalo dobře... že je snad už dobře?;)*
12.08.2023 00:01:29 | Sonador
Je líp :-*
12.08.2023 00:11:25 | IkkarisKa
To je tak positivní :) citlivé a hřejivé
11.08.2023 19:26:29 | MatyhoZmaty
No teda.. já se snad pustím do té Nemesis. Pořád jen přešlapuju kolem :-)
11.08.2023 19:29:37 | IkkarisKa
Až na věky věků. Krásný. STip.
11.08.2023 18:27:32 | Jiří I.Zahradník
Díky, Jiří.
11.08.2023 18:28:54 | IkkarisKa
Ovinula mě něžnost...děkuji, moc krásná báseň.
11.08.2023 15:36:41 | RadekČ
To jsem moc ráda.
11.08.2023 18:23:27 | IkkarisKa
"... na zastávce na znamení / splyneme v sobě s časem...." to je pěkné. I "při mě stůj" ta dnes nebývale přiznaná ženská křehkost. Super! Pěkné to máš*
11.08.2023 15:17:09 | šerý
Ženská křehkost...ani nevíš jak
11.08.2023 18:24:00 | IkkarisKa
Splynule splynule*
11.08.2023 12:48:17 | Dejvis
Plynule splynulé, Dejvi
11.08.2023 18:24:41 | IkkarisKa