Po letech.

Příteli, podej mi láhev medoviny,

ať zapijeme setkání.

Ne tu, ale tu, co plná je do poloviny.

 

Sedneme ke stolu proti sobě,

vždyť nic nám nebrání.

Z očí do očí, jak v dávné době.

 

Sýra kus a uzené slaniny,

k tomu si zakousneme.

Hoď kamenem, kdož jsi bez viny.

 

Jak dlouho se naše oči nesetkaly,

možná si vzpomeneme.

Dlouho, to byli jsme ještě malí.

 

Tak nalej mi do poháru a nešetři,

těch lahví je ještě dost.

Večer je vlahý a je bezvětří.

 

Z okna znějí písně starých časů,

zpíváme pro radost.

Pro radost, do ztráty hlasu.

 

Večer to byl, jistě, podařený,

co vzpomínek jsme navršili.

Nikdo nás nerušil, žádné ženy,

jen tu poslední láhev jsme nedopili.