Střízlivění
Střízlivění
Anotace: Pokus o angažovanou báseň.
Když cinkal jsem na náměstí klíči,
měl jsem jednu velkou myšlenku
být si se všemi lidmi ještě bližší,
bez kontroly stranických šílenců.
Dnes po letech vidím,
a smutek z toho mám,
že šíleností snad trpí každý,
kdo nahoře je a vládne nám.
Arogance, nadřazenost, skrytá forma rasizmu,
já jsem hore - ty jsi dole,
já jsem víc - ty jsi nic.
A tak žijeme si v demokratickém apartheidu.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
ahoj....
na čí straně??
Já se koukám nahoru někde úplně zdola, na ty, kteří zaprodali svou vlast, svou čest, na ty, kreří o morálce nemají ponětí, na ty co ostatním v nouzi berou poslední naději aby si mohli kapsy naplnit.
Jinak k tvému dílku je moc povedené.
A náš podobný názor je mnohem líp vyjádřen tebou:))
29.05.2007 08:59:00 | Markéta G.
Skutečně jsem se zamyslela (pokrok v mém evolučním vývoji:) a s poslední slokou moje myšlení odmítá souhlasit, protože tohle už tu bylo - v dějinách - před válkami - před komunismem - před každou revolucí - tolikrát - a horší je to, že odmítám jen pro ty pomlčky, jinak bych řekla jistě (a to mě skutečně děsí).
Jinak děkuji, že jsem byla donucena najít si apartheid ve slovníku..:-)
29.03.2007 19:41:00 | Rádoby zoufalá
