Po nebi těžké mraky plují
Nad nekonečnou krajinou
Deštěm zmáčí vyprahlou zem
A pak tiše odplynou
Pole, lesy, louky
Říčky údolím se vinou
Ve velkou řeku splývají
Pak spolu k moři plynou
V hloubi lesa stinného
Černé jezero se skrývá
Ukrývá se v ústraní
Kol žádná duše živá
Vysoké nebe zrcadlí
Temná vodní hladina
A dole pod ní ukrývá se
Nekonečná hlubina
Když na jezero podíváš se
Tak z odlesku jeho hladiny
Jenom málo poznáš
Ze skryté jeho hlubiny
Pod jezerní hladinou
Neznámý svět se skrývá
Taková je i lidská duše
Neznámá, tajemná
Věčně proměnlivá
Na první dobrou jsem si vybavil Björk ... Je to hodně hluboké :) ... Závěr básně je neskutečně působivý ...
17.08.2023 05:43:28 | MatyhoZmaty
No tedy, tak to moc děkuji za ocenění!
17.08.2023 06:15:59 | kozorožka
To je tak příjemně plynoucí text*
16.08.2023 22:18:59 | Vivien
Moc Ti děkuji za pochvalu!
16.08.2023 22:26:47 | kozorožka