Poznání.
Poznání.
To jablko zvedla jsi a mně je dala;
čím jsem si zasloužil poznání ?
V trávě jsme leželi a ty ses smála,
modré zvonky k tomu vyzvání.
V té rajské zahradě byli jsme sami,
bylo v ní ticho a božský klid.
Včely nám bzučely nad hlavami,
s tebou já mohl pokojně snít.
Ta chvíle byla, však, velice krátká,
nejvyšší zahradník nepřál nám ji.
Planoucím mečem ukázal vrátka,
jen vzpomínka zbyla na zahradu v ráji.
Poslední tipující: Sonador, Marťas9, Vivien, jenommarie, Psavec, narra peregrini, Stanislav32, sarka, Ophelia81, kozorožka, ...
Komentáře (11)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk17.08.2023 14:19:47 kozorožka
Pěkná.
Nejdřív jsme byli v ráji,
a pak zase v háji.
V ráji nebo v háji,
všude je krásně,
dokud nás baví
číst a psát básně ;-)
17.08.2023 14:14:08 Marten
...a do dneška není jasný, co to bylo za hřích...;-) poznání žádný...proto "člověk nikdy neví".
17.08.2023 16:13:42 Kan
Možná to bylo to, že orvali jablka na stromě, a bez ptaní. A to vyhnání, to bylo
ještě dobré, já si pamatuji, že po nás šili ze vzduchovky, a bez lítosti. Netrefil, někdo mu trochu pohnul laufem. :-))
