Zklamání II.

Bolelo tvé poslední odmítnutí,

nejsem si vědom selhání.

Dveře’s mi zavřela bez rozhlédnutí,

drama je, pro co máš nadání.

Osud, ten člověk si nevybírá,

s ním rodí se, je mu daný.

Někdy ho obdaří, jindy srdce svírá,

mnohdy prokletý, i milovaný.

Hlava mě bolí ze zklamání,

čas ten se postará, že zmizí,

Ovšem ne hned, nechodí na zavolání,

však není z těch, kdo po sobě neuklízí.

Vzpomínky na tebe blednou,

ztrácí se, jak nad ohněm dým.

Prý setkat se chceš ještě jednou,

k tomu se, holka, už nedonutím.