Zklamání II.
Zklamání II.
Bolelo tvé poslední odmítnutí,
nejsem si vědom selhání.
Dveře’s mi zavřela bez rozhlédnutí,
drama je, pro co máš nadání.
Osud ten, člověk si nevybírá,
s ním rodí se, je mu daný.
Někdy ho obdaří, jindy srdce svírá,
mnohdy prokletý, i milovaný.
Hlava mě bolí ze zklamání,
čas ten se postará, že zmizí,
Ovšem ne hned, nechodí na zavolání,
však není z těch, kdo po sobě neuklízí.
Vzpomínky na tebe blednou,
ztrácí se, jak nad ohněm dým.
Prý setkat se chceš ještě jednou,
k tomu se, holka, už nedonutím.
Komentáře (14)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk18.08.2023 15:33:51 Bufik
Velmi silné pro mě, i když jsem žena, setkání bych také nedala
18.08.2023 16:00:17 Kan
Myslím si, že poezie má vyvolávat emoce, a pokud se mi to povedlo, pak jsem velmi rád. Děkuji za komentář. :-))
18.08.2023 13:43:05 Stanislav32
Ahoj Kane, ta již se nebude chtít setkat, velmi dobře ji znám :-). Jinak báseň hezká, jako vždy. Standa
