Balada o zlu.

Zvířený prach, kladivo zvoní,

železným dlátem ryje

do kamene kříž.

Ten z kamene kříž je pro ní,

co jako zákeřná zmije,

všem byla na obtíž.

Kde mohla, jed svůj vypustila,

zlé slovo přidala,

pro radost svou.

Hezká ne, leč nenápadná byla,

hladově hledala,

i za dveřmi na kolenou.

Jak už to bývá, kosa se otupila,

našli ji v polích, mrtvou, mezi klasy,

tvář měla bez krve, sinalá běl.

Život svůj v bolesti opustila,

hrdlo své měla stažené vlasy,

a nikdo, nikoho cizího neviděl.