Tygr v kleci

Kdysi dávno z půdy povstal člověk 

Vzpřímil se

A kůže se zbavila srsti

Pohlédl k obloze, k moři 

A do očí mu padla jeho modř

Tu jsme si nad sebou postavili zářivou 

Nebeskou klenbu 

Není z blýskavé oceli?

Hluboko v nás však dřímá pravěká temnota 

Tam žije zvíře, skryté v houští 

Za noci řevem hlásá svůj hlad 

A v nestřežené chvíli se vyřítí jako tygr 

A strhne nejkrásnější laň