Kniha

Podle zdí regály prosté knih,

prach padá na ně jako sníh. 

Pavouk pavučiny přede,

prachem regály jsou šedé. 

Tam na polici samotná kniha leží, 

přikrov pavučiny ticho střeží 

Zapomenutý jazyk v němž je psaná 

Ošoupaný hřbet,  i hrana stará. 

Zapomenutá v čase 

dřív zářivá ve své kráse. 

Snad někdo bude jí číst, 

a slunce dopadne na její  list...

~☆~

Život,  toliko kniha jest

Osud je její text

Průvodce cestami 

kudy prošel čas.