Jsi bílá
A vzdálená
Jako měsíc sám
Tisíckrát jsi mě políbila
A stejně se v Tobě
Nevyznám
Taková pošetilost, chtít
Tvá mladá ňadra
V žalu mít radost
Zatímco Ty
Probodáváš mě svými zraky
A říkáš dost
A to všechno
Pro nic, a vždycky pro kohosi
Copak nevíš, že Ty moji duši
Nosíš taky...
Ten konec, ty poslední dva řádky, ta otázka v nich...to je taková nádhera...ode dneška si budu strašně moc přát, aby i mně ji někdo položil!
28.08.2023 13:12:03 | cappuccinogirl