Někdy

 

Někdy se mi zdá

Že víno piju, a přitom kážu vodu

Když nálada se ztrácí

A duše tiše zvrací

Smutek do záchodu

 

Duše nahá v trní

Kanál smutkem plní

A jsou ho celé řeky

Poteče snad věky

 

A snad jak mlha nad Londýnem

Ta řeka v hloubi věčně plyne

A i když se v hloubi ztrácí

Znovu a znovu se stále vrací

 

A i když věčně ta temná řeka plyne

Duše věčná, ta nikdy nezahyne

A i když smutkem ta řeka duši plní

Na její hladině se stále voda vlní

Voda zpěněná do skal naráží

A slunce, které věčně svítí

Se na hladině odráží

 

A tak potkává se

Zvláštní hrou

V duši mojí

Světlo s temnotou

 

Na hraně tmy a světla

Duše moje žije

A posílí mě to

Co mě nezabije

A tak životem pluji

A stále posiluji